Národní parky a chráněné krajinné oblasti

V České republice jsou 4 národní parky a 24 chráněných krajinných oblastí.

1. Národní park (zkratka NP) je rozsáhlé území, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž neživá příroda, rostliny (flora) i živočichové (fauna) mají mimořádný vědecký a výchovný význam v mezinárodním či národním měřítku.
2. Chráněná krajinná oblast (zkratka CHKO) je rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky utvářeným reliéfem, s významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, popř. s dochovanými památkami historického osídlení.

Unikátnost České Švýcarska spočívá v mimořádné pestrosti jeho povrchu, v němž se střídají horní plochy původně celistvé pískovcové tabule v polohách kolem 400 m n.m. s hlubokými kaňonovitými údolími a úzkými skalnatými roklemi. Jejich většinou bezvodá dna leží o několik desítek metrů níže a hlavní erozní báze, tedy kaňon Labe u Hřenska, až o 240 m níže oproti střední výšce Děčínské vrchoviny, která je 358 m.

Geograficky zasahuje NP České Švýcarsko do severozápadní části Děčínské vrchoviny, a to pouze na pravém břehu Labe na sever od Hřenska po státní hranici až k bodu západojihozápadně od Brtníků. Jeho východní hranice se dotýká Kyjova, Dolní Chřibské, Jetřichovic, obchází Růžovský vrch od jihu a vrací se k Hřensku. Součástí tohoto NP jsou tedy celé Jetřichovické stěny s Pravčickou bránou, s údolím Křinice, vyhlídkovou Mariinou skálou a malá část Růžovské vrchoviny s dominantním Růžovským vrchem.

Pro výraznou přírodovědnou hodnotu byl Krkonošský národní park (KRNAP) vyhlášen již v roce 1963 jak první NP v České republice. Jeho rozloha 36327 ha zabírá spolu s ochranným pásmem (18642 ha) prakticky celé pohoří Krkonoše a místy jeho vymezení i překračuje.

Národní park Šumava zabírá nejhodnotnější část pohoří Šumava. Rozprostírá se v poměrně úzkém, ale téměř 70 km širokém pásu ležícím při německé a rakouské hranici od Železné Rudy po Zadní Zvonkovou.

Celé území Národního parku Šumava náleží ke geomorfologickému celku Šumava, a to od severozápadu k jihovýchodu k podcelkům Železnorudská hornatina, Šumavské pláně a Trojmezenská hornatina. Administrativně patří větší část Šumavy ke kraji Plzeňskému a menší část ke kraji Jihočeskému. Správa NP Šumava sídlí ve Vimperku.

Plocha NP Šumava je z hlediska ochrany přírody rozdělena na 3 zóny. Nejcennější části jsou zahrnuty do 1. zóny, kde by měla být příroda ponechána přirozenému vývoji bez zásahů člověka. Pohyb návštěvníků je v těchto oblastech povolen jen po vyznačených turistických cestách.

Nejstarším písemným dokladem o užití jména Šumava je práce Rerum ungaricarum decades quatuo od Antonia Bonfiniho, pojednávající o uherských dějinách, jež vyšla v Basileji roku 1568 ¹⁾. Do pojmu Šumava, v originále Sumava, jsou zde zahrnuta všechna pohoří při jižním okraji Čech.

Je pravděpodobné, že výraz Šumava začali používat lidé kvůli šumu větru v hustých lesních hvozdech.

NP Podyjí byl vyhlášen roku 1978 na rozloze asi 10300 ha, současný NP Podyjí zřízený roku 1999 je na ploše 6300 ha s ochranným pásmem o rozloze 2900 ha ²⁾.

Geograficky leží NP Podyjí v Jevišovické pahorkatině, nejjižnější části Českomoravské vrchoviny. Na východě se dotýká Dyjskosvrateckého úvalu, který je již součástí Karpatské soustavy. Tato poloha na hranici mezi hercynskou oblastí na západě a karpatskou na východě přispívá k pestrosti flóry a fauny, v níž jsou zastoupeny prvky příznačné pro obě tyto oblasti.